Aktuality
V historii golfu existují tisíce okamžiků, které se zapsaly do dějin. Vítězné putty, nervy drásající play-off nebo legendární rány přes vodní překážky. Ale jen jeden jediný golfový úder byl odpálen mimo planetu Zemi. Když Alan Shepard propašoval na Měsíc golfový míček, nemohl tušit, že golf bude mít jednoho dne opravdu našlápnuto do vesmíru.
Byl 6. únor 1971. Mise Apollo 14 právě splnila všechny vědecké úkoly a velitel posádky Alan Shepard se chystal udělat něco, co do té doby nenapadlo žádného astronauta. Na prašném povrchu Měsíce, 385 440 kilometrů od nejbližšího golfového hřiště, se postavil nad míček a zahrál ránu, o které se bude ještě hodně dlouho mluvit.
Šestku železo si vyrobil na místě. Hlavu hole, kterou si pro tento účel vzal s sebou, připevnil k teleskopické rukojeti nástroje pro sběr měsíčních vzorků. První úder se mu nepovedl, ale napodruhé trefil míček čistě. „Miles and miles and miles,“ vykřikl prý s úsměvem. Pozdější analýzy ukázaly, že míček letěl ve skutečnosti asi 40 metrů.
Za normálních okolností by to byla rána, za kterou by si potlesk nezasloužil, ale ve skafandru vážícím přes 80 kilogramů, který mu znemožňoval volný pohyb a plný švih, to byl výkon, který dodnes nemá obdoby.
Golf na Měsíci? Míček by letěl až 3 kilometry!
Podmínky pro golf jsou přitom na Měsíci takřka ideální. „Na Měsíci je jak slabší gravitace, tak o hodně řidší atmosféra než na Zemi. Téměř vakuum. To znamená, že by tam míčky dopadaly při stejné síle švihu o poznání dál,“ vysvětluje astrofyzik Václav Pavlík z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky.
Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), kde je stav beztíže, by se ale golfový míček choval úplně jinak. „Míček by letěl stále rovně, dokud by do něčeho nenarazil, a to bez ohledu na rychlost odpalu,“ pokračuje Václav Pavlík. „Pokud by astronaut odpálil golfový míček z ISS směrem k Zemi, tak ten by se při průchodu zemskou atmosférou začal zahřívat. Tím, že má rozměr několika centimetrů, by pro pozorovatele na Zemi mohla být vidět jeho stopa jako meteor. Míček by po cestě atmosférou celý shořel a na zem by nedopadl.“
V souvislosti s programem NASA Artemis, jehož cílem je návrat a dlouhodobý pobyt lidí na Měsíci, se vědci intenzivně zabývají otázkou volného času ve vesmíru. „Astronauti nejsou roboti, a protože jejich pracovní doba je delší, typicky 10 až 12 hodin, mají ve vesmíru vyhrazený čas pro sebe – hodinu po obědě a hodinu před spaním. Je to důležité. Kvůli regeneraci, načerpání motivace a udržení jak duševního zdraví tak výkonnosti při dlouhodobých misích,“ vyjmenovává Václav Pavlík.
Už dnes má sport ve vesmíru své místo. V roce 2016 si britský astronaut Tim Peake zaběhl na Mezinárodní vesmírné stanici maraton, přičemž byl pomocí unikátních popruhů připoután k běžeckému pásu, aby se ve stavu beztíže udržel na místě. „Na ISS mají astronauti pro udržení fyzické kondice speciální tréninkové přístroje,“ prozrazuje Václav Pavlík. Ve stavu beztíže se totiž jinak sportovat nedá, neboť naše svaly se nemusí vyrovnávat s působící gravitací.“
Není proto divu, že také návrhy budoucích lunárních základen už počítají s prostory pro rekreační aktivity. „Je zcela jisté, že vesmírná sportoviště budou součástí jakékoliv základny, na které by měla dlouhodobě být lidská posádka, aby se astronauti udržovali ve fyzické kondici,“ uzavírá Václav Pavlík.
První vesmírné hřiště je jen otázkou času
I když si na golfový turnaj na Měsíci ještě počkáme, golf by mohl být jedním z prvních sportů, které ve vesmíru prorazí. Technologické firmy už zkoumají, jak by mohl vypadat lunární green, jak simulovat trajektorii míčku ve vakuu nebo jak přizpůsobit golfové hole prostředí bez odporu vzduchu.
Z toho by měl Alan Shephard určitě radost. Golfista, který zanechal v historii golfu nesmazatelnou stopu, přestože se jeho jméno nikdy neobjevilo v žádných tabulkách vítězů. Odpálil totiž míček, který nedopadl na trávu, ale zasáhl srdce milionů lidí po celém světě.
Zpět na výpis novinek